CRL‎ > ‎Interpretace aktivity‎ > ‎

aaaaa

Od zahájení zkoušek jaderných zbraní v polovině dvacátého století docházelo v životním prostředí k nárůstu aktivity 14C. Převážná část uvolněného 14C se rozptýlila v atmosféře ve formě oxidu uhličitého (14CO2). Na severní polokouli se aktivita 14C v rozmezí let 1963 až 1964 zvýšila téměř na dvojnásobek oproti aktivitě dané pouze přírodní produkcí (Meijer, 1995). Průběh aktivity atmosférického 14CO2 na severní polokouli od šedesátých let minulého století uvádí obr. 7. Je zde dobře patrné maximum charakteristické pro všechny oblasti severní polokoule[1]. Po roce 1963, kdy vstoupila v platnost smlouva o omezení testů jaderných zbraní, došlo k poklesu aktivit vzdušného 14C a to vlivem poměrně rychlé výměny oxidu uhličitého mezi atmosférou, oceány i biosférou. Jak je z obr. 7 zřejmé, vzhledem ke dlouhému poločasu se radioaktivní přeměna podílí na pozorovaném poklesu aktivity 14C v ovzduší pouze ve velmi malé míře.

Obr. 7: Průběh aktivity atmosférického 14CO2 v Evropě od roku 1961 (tzv. „bombový radiouhlíkový pík“). Sestaveno na základě údajů dlouhodobého monitorování několika stanic (Meijer, 1995). Aktivita je vyjádřena v promile D14C (Stuiver & Polach, 1977). Hodnota 0‰ přibližně odpovídá rovnovážné aktivitě 14C v ovzduší dané pouze jeho přirozenou produkcí (přibližně 0,226 Bq 14C na gram uhlíkové isotopické směsi).

Atmosférický CO2

Křivka „bombového radiouhlíkového píku“ je v současné době rovněž používána jako kalibrační pro datování vzorků původem od 50. let minulého století, zejména pro účely studia vlivů člověka na životní prostředí, za účelem ochrany ohrožených druhů živočichů a rostlin, ve forenzním lékařství nebo pro určení stáří surovin používaných ve farmacii, potravinářství a kosmetice.

S ohledem na přítomnost antropogenního 14C je v takových vzorcích aktivita radiouhlíku vyšší nežli v kterémkoliv vzorku z předchozí doby a původ vzorků v období přibližně po roce 1955 až do současnosti bývá proto obvykle dobře prokazatelný.

Ačkoliv průmět výsledku analýzy 14C na křivku bombového píku umožňuje v tomto případě časové rozlišení pouhých jednotek let, u datování individuálních vzorků nastává problém s tzv. dvojznačností výsledku. Jelikož křivka má dvě strany, které odpovídají období nárůstu aktivity (od roku 1950 do roku 1964) a období jejího poklesu (od roku 1964 dosud). Problém s dvojznačností lze obvykle odstranit, pokud můžeme porovnat dva související vzorky s relativním časovým odstupem několika let (například dva vzorky letokruhů z kmene stromu, mezi kterými jsme odpočítali relativní časový odstup přibližně 15 let). Pokud mladší vzorek vykazuje aktivitu nižší nežli vzorek relativně starší, vznikala tato sekvence v období klesající aktivity po roce 1964.


[1] Navýšení aktivity radiouhlíku na jižní polokouli vykazuje nižší maximum a nastává později, mezi roky 1964 a 1965 (Hua, 2000).

Comments