Samozřejmou podmínkou radiouhlíkového datování je dostatečné množství datovatelné formy uhlíku ve vzorku. Tabulka 1 uvádí přibližná minimální a optimální množství vzorků organického původu pro konvenční radiouhlíkové datování. V závislosti na vlastnostech vzorku však může být obsah datovatelné formy uhlíku značně odlišný. Pokud je vzorku dostatečné množství, je možno datovat s menšími nejistotami.

K datování karbonátových forem uhlíku jsou vhodné takové typy vzorků, u kterých můžeme vyloučit postdepoziční ovlivnění. Některé karbonátové vzorky proto mohou být datovatelné pouze obtížně (např. na základě směšovacích modelů), případně jsou nedatovatelné. 

Pro datování s použitím metody AMS jsou odpovídající hmotnosti přibližně o tři řády menší.

Tabulka 1: Orientační minimální a optimální množství vybraných typů vzorků organického původu pro radiouhlíkové datování konvenčními metodami (Gupta & Polach, 1985). Aktualizováno dle poznatků laboratoře. Hmotnosti jsou uvedeny pro vzorky v dobrém stavu.